Antonín Barvitius (1823 Praha – 1901 Praha) studoval na vídeňské Akademii, jeho učiteli tu byli August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Následně působil ve Vídni, kde navrhoval nájemní domy a vily a zároveň pracoval ve státních službách. Roku 1856 ho rakouská vláda pověřila restaurováním přední památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, v němž sídlilo rakouské vyslanectví.

Publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa.

Obsáhlá kniha o historii a vývoji toalet s přesahem do environmentálních témat, současných a budoucích trendech i rizicích, včetně velkého katalogu sbírkových předmětů Muzea historických nočníků a toalet.

Dějiny Prahy 15. století jsou dějinami konfliktů a tyto konflikty zásadním způsobem ovlivňovaly život většiny obyvatel Starého a Nového Města pražského.

Kniha „Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky“ je prvním velmi podrobným průvodcem všemi pražskými hřbitovy. Publikace obsahuje cca 80 % dosud nepublikovaných informací získaných při práci v terénu a na základě zevrubného studia archivních pramenů.

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890-1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868-1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě.

Antonín Barvitius (1823 Praha – 1901 Praha) studoval na vídeňské Akademii, jeho učiteli tu byli August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Následně působil ve Vídni, kde navrhoval nájemní domy a vily a zároveň pracoval ve státních službách. Roku 1856 ho rakouská vláda pověřila restaurováním přední památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, v němž sídlilo rakouské vyslanectví.

Publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa.

Kniha Dobré světlo: organizovaná amatérská fotografie 1889-1950 přináší čtenářům pohled na roli a význam klubů fotografů amatérů v průběhu prvních šedesáti let existence.

Kolorování mělo za cíl poskytnout monochromatickým obrazům realističtější dojem barevného světa a provádělo se od nejstarších fotografických technik do současnosti.

Kniha popisuje a rozsáhlým obrazovým materiálem ilustruje vývoj klasické analogové fotografie. Podrobně probírá většinu používaných fotografických procesů a technických prostředků v jednotlivých obdobích jejího vývoje. Vývoj popisovaných procesů dokládá díly, které jimi vznikly.